Lyrická mezihra orchestru je úvodem k modlitbě živých za mrtvé, zpívané sopránem, tenorem a barytonem: ‘Requiem aeternam dona eis, Domine’ – 'Dej jim věčný odpočinek, ó Pane', po které pokračuje orchestr svým motivem.
Na konci instrumentální mezihry vyznačuje další pasáž tympánu úvod k chaotickému zopakování první sekce, končící společným zvoláním ‘Libera me’ sboru a sólistů.
Smyčcový motiv z ‘Praeludium’ značí finále. Sbor se loučí vážným amen, následovaným osmi údery zvonu.

'Libera me, Domine' – Spas mě, ó Pane. Jak často se tento výkřik odrážel od stěn Osvětimi. Miliónkrát. Tehdy jako nekonečně zklamaný a rozhněvaný křik: 'Až se Nebesa i Země pohnou, tehdy budeš soudit svět ohněm’.
Kolikrát se modlili za pomstu a odplatu, aby se jejich mučitelé chvěli před Božím hněvem. Aby byli potrestáni ohněm, stejně jako týrali ohněm své vězně.
Jediná věc, kterou můžeme udělat, je připomínat si tyto duše a modlit se za ně: 'Pane, smiluj se nad nimi. Vyslyš mé modlitby. Dej jim věčný pokoj, ó Pane, ať jim svítí věčné světlo. Amen.

[<]