Dalšímu motivu také dominují dřevěné dechové nástroje. Opět představuje pastýřovu melodii, která drží stádo pohromadě. Motivu se chápe alt a baryton v antifoně k mužskému sboru. ‘Exaudi orationem meam, ad te omnis caro veniet’ (Vyslyš mé modlitby, k tobě se vše navrací.) Následně je motiv převzat celým sborem, opět v antifoně.
Druhý úsek je tvořen přednesem 'Requiem' a 'Kyrie eleison' v podobě antifony altu, tenoru a sboru, doprovázené žestěmi a strunnými nástroji. Motiv již není modlitbou, ale téměř požadavkem, končícím v úpěnlivém ‘Pane, smiluj se’.

Ačkoliv je tento motiv původně modlitbou živých za mrtvé, uchopil jsem ho dvojznačným způsobem. Nejprve je skutečně prosbou za mrtvé. Hlasy živých představuje alt, baryton, sóla tenoru a sbor. Pastýřova flétna představuje hlas Boží. V druhé části ovšem sóla přebírají part živých a sbor part obětí. Živí se modlí za pokoj a milost pro mrtvé, zatímco mrtví se modlí za pokoj a milost pro sebe, a hlasy se tak setkávají ve společné prosbě.

Kolik hlasů se odráželo od zdí osvětimských baráků a stavení? Nespočetné výkřiky bolesti a zoufalství. Nesčetné prosby o milost a spasení.
Kolikrát se lidé utekli k útěšné modlitbě? Modlitbě za pokoj a milost? Nebo hledali útěchu u kněze, který tam byl navzdory svému přesvědčení?

[<]	[Číst více..]