|
Hlavní bylo slyšet útěšná slova. Slova naděje. Znovu získat od Boha sílu pro příští strastiplné chvíle. Aby snesli další ústrky. Nebo dokonce unikli jisté smrti.
Kolik modliteb nebylo vyslyšeno? Kolik jich nebylo zodpovězeno? Alespoň ne tehdy, když potřebovali Boží pomoc nejvíce. Když se modlitebník musel utéci k slabé naději že vyjde z tohoto pekla na zemi živý. Museli přežít kvůli svým rodičům, bratrům a sestrám, dětem a vnoučatům. Chtěli přežít, aby zvěstovali světu pravdu. Pravdu o hrůze a nespravedlnosti. Přežili, aby zvěstovali sílu víry a božské moci po celém světě. O moci Boha nad temnotou.
Dies Irae
‘Dies irae, dies illa’ (Dny zloby a zúčtování)
Už tato slova samotná napovídají, co bude tématem této sekce. ‘Dies Irae’ se již nějakou dobu neužívá jako součást liturgie vztahující se ke smrti. V minulosti byla tato slova často rozdělena. Ale jelikož jsem chtěl vyjádřit obvinění a nechuť k mučitelům, rozhodl jsem se použít je najednou.
Již první čtyři slova – zpívaná sborem v doprovodu žesťů a tympánu – vyjadřují intenzitu zloby a rozhořčení obětí a hněv Boží. První obžaloba je ukončena sopránem, tenorem a sborem.
|
