|
Možná by posluchač očekával hřmějící pasáž hlubokých žesťů spíše v ‘Tuba Mirum’. Ale já ji podávám jako lyrickou modlitbu. Modlitbu trpících, aby byli hříčníci předvoláni před soud a museli vydat počet ze svých činů.
Tiše přednesené ‘Liber Scriptus’ je následováno hněvivým zopakováním úvodu.
‘Quid sum miser tunc dicturus? Quem patronum rogaturus, cum vix justus sit securus?’ (Co mohu, já ubohý, říci? Ke kterému patronu se obrátit, když ani spravedlivý si nemůže být jistý?) Na toto vyjádření pochybnosti a zklamání, zpívané altem, odpovídá sbor úpěnlivým voláním ‘Rex tremendae’.
‘Recordare Jesu pie’ je další modlitba. Vzdech těžkého srdce, prosba k Bohu, aby modlitebník nepodlehl. Nebo aby aspoň ve vší skromnosti získal naději, že snese bolest a útlak.
Po burácení rozhněvaného Boha se ozve ‘Confutatis maledictis’, hněvivé volání a naléhavý žalozpěv sboru, který končí opakováním úvodu.
Nakonec přichcází ‘Lacrymosa dies illa’, modlitba, aby se svět kajícně sklonil přes svým soudcem a aby Pán odpustill hříšníkům a požehnal světu mírem.
Skoro až váhavé ‘Amen’ naznačuje, že ubohé duše skutečně nevědí, za co Bohu děkovat. Za mizerný kousek chleba denně? Za přežití dalšího bolestného dne? Nebo za to, že se blíží konci utrpení?
|
