|
Tato sekce vyjadřuje odlišné emoce. Pocity pokory, bezmoci. Pocit ponechání napospas. Roky mohly trýznitelé libovolně mučit oběti. Nechali bez omezení zavládnout svou agresi, pervezní sadismus a primitivní touhu po krvi. Nikdo je nezastavil. Takto to šlo den po dni. Kolikrát byli lidé posmíváni a ponižováni. Kolikrát byli vystaveni hladu, žízni a zimě, kopáni vojenskými botami, biti holemi. Jak muselo být bolestivé ocitnout se zcela na milost a nemilost. Ten pocit, kdy se každá minuta plná bolesti zdá jako hodina, a každá hodina dne je plná bolesti, kakždý den v týdnu je hladový, každý týden v měsíci je chladný, každý měsíc v roce je nekonečný. Strach, že toto peklo nikdy neskončí.
Jistě jim prošlo hlavou milióny pochybností, nejistot, zoufalých myšlenek a myšlenek na rezignaci. Pochybnosti, zda ještě někdy uvidí svou rodinu. Pochybnosti, zda přežijí další den. Pochybnosti o Bohu a o světě. Nejistota, jak dlouho to všechno potrvá. Skončí to někdy? A jestli ano, jak? Nejistota, zda je takové peklo možné přežít. Nebo zda zemřou. A jestli ano, tak kdy?
Zoufalství způsobené myšlenkou, že budou muset toto ponížení a útlak znovu prožívat každý den. Rezignace při absenci výhledu na únik. Ale jistě také v momentech zloby a vzteku pociťovali touhu po pomstě. Jak často chtěli postavit své trýznitele před soud, když jim byla zima a měli hlad. Jak často chtěli způsobovat stejnou bolest jako byla způsobena jim? Nebo dokonce toužili po jejich smrti, když viděli svou rodinu a přátele odváděné do plynové komory.
|
