|
Tehdy nebylo záchrany ze lví tlamy a z bran pekla. Milióny modliteb nezastavily vrahy. Jen smrt byla konečným vysvobozením z utrpení.
A proto je na nás dnes se modlit za osvětimské oběti. Aby měly věčný mír a pokojný odpočinek. Aby byly vyzvednuty k věčnému světlu. Aby byly jejich duše vyzvednuty ze smrti k věčnému životu ve jménu Páně.
Sanctus a Benedictus
Ve většině křesťanských prací jsou ‘Sanctus’ a ‘Benedictus’ oddělené pasáže. ‘Sanctus’ je provolání svatosti Boha, našeho Pána. ‘Benedictus’ je zpěch chvály Bohu. Obě pasáže jsou radostnými součástmi mše. Z tohoto důvodu jsem se rozhodl je spojit v radostný, téměř veselý celek.
Sbor začíná tento úsek chvalami, na které odpovídá radostné sólo klarinetu, ‘Pleni sunt coeli et terra gloria tua’. Nebe a země jsou plny tvé slávy. Tato pasáž – vážně přednášená sopránem a tenorem za doprovodu sboru – je následována exaltovaným ‘Hosanna’ sboru v antifoně ke čtyřem sólistům.
Po zopakování chval se soprán a tenor lámou do klidného ‘Benedictus’, na který odpovídá sbor s ‘qui venit in nomine Domini’.
Po druhém, až veselém sólu pastýře – tentokrát ztvárněným hobojem – uzavírá sbor dalším radostným a exaltovaným ‘Hosanna’.
Dokonce i v Osvětimi byly chvíle úlevy a naděje. Chvíle úlevy, když měly oběti na den pokoj od bití a kopání.
|
